F. X. Šalda: Poznámky.
Šalda F. X.: Šaldův zápisník, ročník čtvrtý (1931–32). 2. vyd. Praha, Československý spisovatel 1991   
--------------------------------------------------------------------------------

     Zbabělost a bezradnost české kritiky projevila se až pitvorně v případu Dykově. Dyk měl za živa četné odpůrce politické i literární. Ale když zemřel, všecko na ráz kapitulovalo; i literární kritikové, kteří napadali kdysi velmi urputně, ano zuřivě jednotlivá jeho díla, zapěli nyní na ně hymny a panegyriky, bez jediného slovíčka, které by vysvětlilo změnu jejich soudu. Stalo se tu cosi obdobného případu Rašínovu; den před vražedným útokem byl ještě Rašín osobou v největší části tisku nejvíce nenáviděnou a potíranou, ode dne tohoto útoku byl kanonisován beze všeho vysvětlení a zdůvodnění i se svou politikou finanční na celé čáře; jenže v případě Rašínově dá se to poněkud pochopit a omluvit z tragické neobvyklosti jeho smrti. A my žijeme tak bezduchým a bezideovým životem, že tohleto sentimentální kastrátství a ideovou bezpolárnost pokládáme za nějaké mravní plus. Tak je tomu v Čechách: lidé si uženou nenávist a nevědí jak; uženou si obdiv a nevědí jak. Všecko je hromadná nákaza jako u skotu nebo bravu; a nic není myšlenkový řád a ideová závaznost a důslednost. 

     Zákonodárská vášeň českého člověka je něco, nad čím žasnu za každým krokem. Zdá se, jakoby se v Čechách nerodili než samí nomothetikové a regulátoři života. Nikde není tolik nápisů, rad, výstrah, poučení, zákazů, příkazů, papírových, dřevěných, kovových desek a deštiček, nikde tolik parodií a trevestií Sinaje jako u nás. Neboť český člověk je nejšťastnější, když svou zákonodárnou ušlechtilost a rozšafnost může učlenit hned v X bodů a presentovat ti ji hned jako desatero. Jsem v malých středočeských lázních. Vlezl jsem již do vany, když tu můj zrak padne na tři plakáty hustě potištěné, přibité na stěně a podávající pochybnou pedantskou češtinou, němčinou a francouzštinou "desatero pro lázeňského hosta". Je to elaborát tak složitý, že bych potřeboval aspoň 5 minut, kdybych si tu litanii měl pročíst až do konce, a alespoň 10 minut, kdybych ji měl celou promyslit a podle ní se zařídit; ale pak bych pravděpodobně do vany již vůbec nevlezl. Psaného a papírového práva a nepráva máme celé vozy formanské; ale po ušlechtilém nepsaném mravu a zvyku, po samozřejmém taktu mysli a srdce, po noblese, kráse, zdvořilosti, slušnosti, která se nenakazuje a nemůže ani nakazovat, která je dána s tvou krví, rodem a přírodou nebo civilisací, skoro bezvýsledně se pídíš v dnešním českém člověku. Proto vypadá náš veřejný život hůře než u Zulukafrů a Křováků. Bestiální surovost srdce a zvrhlost zpotvořené rabiátské duše nalezneš za každým krokem, ke svému úžasu i mezi básníky, kde bys jí byl včera ještě neuvěřil a odmítl brevimanu každého, kdo by tě chtěl o ní přesvědčovat. 

  

Šalda F. X.: Šaldův zápisník, ročník šestý (1933–34). 2. vyd. Praha, Československý spisovatel 1993