Rozhovor


                                                   Kryštof Eben


Na rozdíl od Marka si s Kryštofem (i s Davidem) vykám, nebo? vlastně toto byla první příle?itost si spolu popovídat. Sešli jsme se k ní v redakci
Folk&Country na prahu léta a já se přiznám, ?e jsem přemýšlel, jestli nemám v rámci přípravy vyndat doma skripta ze svých nedodělaných
matematických studií a nezopakovat si trošku učivo...

Zatímco o Markovi víme díky mnoha rozhovorům v různých časopisech mnohé, o vás a Davidovi nevíme skoro nic. Proto vás musím nejdřív po?ádat o
pár ?ivotopisných údajů. Začněme pěkně od narození, tuším, ?e jste ročník 1954.

Ano, narodil jsem se přesně 24. prosince. 

Pak ještě vím, ?e jste vystudoval mat-fyz aneb Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy.

Ano, obor pravděpodobnost a statistika. Chtěl jsem dělat hlavně aplikace v medicíně. Potom jsem byl jedenáct let v Matematickém ústavu Československé akademie
věd, pak přišla revoluce a já jsem shodou okolností odešel do Nemocnice pod Petřínem, kde jsem byl asi rok, co? byla hezká a cenná zkušenost. Dneska jsem
opět v Akademii, v Ústavu informatiky a výpočetní techniky.

Ne? se začneme bavit o vaší profesi - o informatice a statistice, která mne osobně docela zajímá, zůstaňme chvilku u hudby. Jak jste se začal učit
klavíru?

Hrál jsem asi devět let, od malička.

Učil jste se u tatínka nebo v "lidušce"?

Ve škole, v lidušce. Potom jsem pár let nehrál vůbec. Vrátil jsem se k tomu, a? kdy? jsem začal hrát s kluky. Respektive před tím byla ještě kapela, která se
jmenovala Newyjou. A úplně přesně, ta kapela se nejdřív jmenovala Wyjou. S Wyjou jsem dokonce hrál i na trumpetu.

Jak jste cvičil nátisk?

Hrával jsem, cvičil jsem. Kdy? Marek napsal muziku pro Ypsilonku, hrál jsem v těch představeních na všecko mo?né, na klávesy, harmoniku, flétny, basu a na
trumpetu taky. Jinak jsem v ?ivotě vystupoval vlastně jen s klukama.

Kdy? jste začali hrát s Markem, najednou jste dělal přidavače na pódiu mladšímu bratrovi. Nevadilo vám, ?e vám šéfuje?

Ne, ono to toti? nikdy nebylo šéfování. Tam panovala dost velká demokracie. Na pódiu mě daleko víc bavilo dívat se do publika a pozorovat jak se baví, ne?
abych se sna?il něco říkat do mikrofonu nebo se nějak prosazovat. A na zkouškách šlo o úplně jiné věci, tam bylo třeba řešit problém, zda mám v té věci vůbec hrát,
na co v tom mám hrát a jak to má vypadat. Některé pokusy byly natolik kuriózní, ?e jsme se váleli smíchy. A kdy? to pořád nešlo, tak nás ta legrace nakonec
přešla a museli jsme se křísit kafem. Ale moc rád na ty zkoušky vzpomínám.

Marek se přiznal, ?e nikdy nepsal básničky. Vy jste je někdy psal? Pokoušel jste se o literaturu?

Ne, já jsem dost apoetický typ. Přesto?e jsem se několikrát sna?il přijít na chu? poezii, tak jsem k tomu nikdy nepřilnul. Mám rád literaturu, ale psaná poezie
nikdy nebyla moje krevní skupina.

Co máte rád z literatury?

Všechno mo?né. Naposledy jsem četl Isaaca Singera, soubor Stará láska. Jsou to moc hezké povídky a pan Přidal to krásně přelo?il. Má to tři oddíly, začíná to
?ivotem v Polsku před válkou v klasické diaspoře, pokračuje Varšavou a končí ve Státech. Dává to velice hezký obraz, jak se ?idovská komunita vyvíjela.

Marka jsem se zeptal na to, jak si myslí, ?e jste se podělili o geny Ebenovské a Hurníkovské a stejnou otázku jsem polo?il i Davidovi a kladu ji i vám.
Zajímá mne toti?, jestli se shodnete.

Nejvíc do Ebenů je David. To je obecné přesvědčení a asi to tak bude, také se jako jediný ?iví opravdu muzikou, Marek je něco mezi, ten má od ka?dého něco, a
já patřím spíš asi na tu Hurníkovskou stranu.

Zajímaly by mne souvislosti mezi exaktním světem matematické statistiky a hudbou. Všeobecně vzato, značná část zejména popových muzikantů je pyšná
na to, ?e nikdy neuměla matematiku a ve všelijakých rozhovorech to zdůrazňuje, jako by očekávala, ?e jim to zvýší popularitu.

Ale to je jenom určitá část, pak je řada muzikantů, kteří mají za sebou nějakou takovou historii.

Jistě, třeba Emil Viklický.

Nebo Vít Sázavský, to je původem statistik jako já. Ale i v kruzích vá?nohudebních je myslím řada lidí s podobným vzděláním. A naopak je v exaktních vědách
řada lidí, kteří mají jako koníčka muziku. Těch je také spousta.

Matematizujete vy si nějak hudbu?

Ne.

Váš strýc Ilja Hurník má v Muzikálním Sherlockovi nějakou povídku, kde detektiv pomocí intervalů v melodickém motivu houslové skladby vydedukuje
telefonní číslo. Čili to není váš případ? Vám se matematické a hudební nijak neprolíná?

Vůbec ne. Dokonce jsem se jednou zúčastnil semináře, který se zabýval matematickými metodami v muzice a bylo mi to hodně vzdálené. Chápal jsem to víceméně
jako další matematickou disciplínu a muzika mi tam připadala jako něco úplně jiného, ne? ta bě?ná muzika, jak jsem ji zvyklý chápat. Jednalo se tam třeba o
programy, které generují muziku. Další programy analyzují muziku a doká?í matematicky popsat třeba jednotlivé slohy, osobní hudební rukopis a tak dále. Jistě?e
se v tom dosáhlo úspěchů, tak ?e nelze říci, ?e by tam věda k ničemu nebyla, ale mne to nikdy netáhlo a rozhodně mne daleko víc přitahovala medicína.

Medicína je pro mne dalším pohledem na svět, odlišným od statistiky i hudby. Všichni se asi shodnou na tom, ?e ve statistice nemají emoce co dělat, a
objeví-li se tam, mohou ohrozit nestrannost, přesvědčivost, správnost výzkumu. Hudba, to jsou zase svou povahou právě ušlechtilé emoce. Vy se cítíte spíš
racionálním nebo emocionálním?

Racionálním. Jsem racionální člověk, ale co se týče emocí, ty mohou panovat i ve statistice. Člověk se třeba sna?í tlačit data tím směrem, kam si myslí, ?e se bude
zákonitost ubírat. A je samozřejmě špatně, pokud ta data nějak znásilňuje. Ve statistice je asi důle?itá jakási poctivost, tedy to, ?e se člověk sna?í vybrat model
správně, aby daný problém určil tak, jako jiný třeba určuje nějakého brouka. Musíte jej správně určit a zařadit. Kdy? se toto ve statistice udělá někde vedle, výsledek
je nějak zatí?ený chybou. Čili ve statistice není místo pro emoce, ale pro etiku ano.

V medicíně si myslím, ?e se utkávají racionálno a iracionálno i s etikou. Co vlastně máte s medicinou společného teď, a co jste měl, kdy? jste dělal v
nemocnici?

Já jsem tam jenom administroval informační systém. Nikdy jsem neměl ?ádné vzdělání informatické, které by mi umo?ňovalo třeba navrhovat databáze. Sna?il
jsem se svou troškou přispět tomu, aby se tam systém stabilizoval, diskutovali jsme o tom, jak by se asi měl v tom konkrétním případě pou?ívat, a samozřejmě jsem
ho musel udr?ovat v chodu. Teď v akademii děláme kromě jiných věcí statistické vyhodnocování nádorových markerů. Jeden kolega vytváří celý software, já se spolu
s dalším kolegou více za bývám statistikou. Společně děláme zpracování studií a navrhujeme postupy, kterými se kvantifikuje riziko pacientů.

Výsledek by měl slou?it čemu?

Tomu, abychom u lidí, kteří u? byli jednou odoperováni, a kteří chodí na kontroly, mohli včas zareagovat, pokud by se něco nedobrého dělo. U některých diagnoz
je většina těch lidí prakticky vyléčena, nebo aspoň ve stavu, kterému doktoři říkají kompletní remise, tj. bez příznaků atd. Při kontrolách se jim odeberou vzorky
krve a v té se změří určité látky, tak zvané nádorové markery. To se děje celá léta a vznikají při tom celé soubory dat jednotlivých lidí. Cílem výzkumu je naučit se
včas zjistit, ?e dochází k recidivě nebo ke vzniku metastáz, aby se začalo s léčením co nejdřív.

Myslíte si, ?e by se na základě počítačového vyhodnocení výsledků testů vzorků mohlo přejít a? k tomu, ?e s pomocí statistiky bude diagnozu určovat
počítač a ne doktor?

Všeobecně rozhodně ne. Statistické metody jsou jen jedním z nástrojů, které má doktor po ruce. Počítač mů?e interpretovat jenom tu informaci, kterou má, a tu do
něj musí člověk nějak dostat. Doktor má většinou, a to v drtivém počtu případů, mnohem víc informací, ne? kolik mů?ete počítači poskytnout. A? u? je získává tím,
co o pacietovi ví, tím, ?e jej mů?e prohlédnout, nebo tím, co mu říká intuice či zkušenosti a nějaký ten šestý smysl. Doktor je v diagnostice nenahraditelný.

Ale v tomto případě jde o laboratorní vyšetření, nějaká čísla. Doktor nic neuvidí na té krvi, kterou sestra odebere a odnese do laboratoře, ale z laboratoře se vrátí
čísla. A ta čísla lze schovávat od desítek tisíc pacientů v průběhu dlouhých let. A je mo?né je potom statisticky vyhodnotit a klasifikovat, jak je pacient rizikový. Tím
pádem dojde z laboratoře zpět informace v lepším tvaru, ne? by byla jen nezpracovaná suchá čísla a o to vlastně jde.

Smyslem není nahradit doktora, ale poskytnout mu nějaké informace, které on nemů?e vědět, proto?e neviděl čtyřicet tisíc pacientů, zatímco my je máme v databázi.
Tím se dá kvantifikovat, jaký je příspěvek těch čísel ke sledovanému riziku; například k riziku, ?e u pacienta vzniknou metastázy.

Kdybyste si znovu vybíral povolání, rozhodl byste se stejně? 

Nevím, jestli bych si to vybral znova, i kdy? je pravda, ?e mne to velice baví. Ale kdybych se narodil znova, tak bych mo?ná šel dělat něco jiného, co by mne taky
velice bavilo. Mo?ná bych šel dělat tu medicínu, nebo nějakou tu přírodovědu na úrovni mikrobiologie nebo by mne bavilo překládání, pokud by se mi podařilo
dobře zvládnout nějaký jazyk.

Jak jste na tom s jazyky? Anglicky umíte určitě dobře, kdy? jste tam rok ?il a pracoval.

Anglicky umím docela slušně, domluvil jsem se tam bez problémů. Německy umím jak?tak?, taky jsem se domluvil, ale třeba David umí německy i francouzsky
mnohem líp. Ve Francii byl tři roky, německy mluví vlastně téměř od narození. Prostě je na tom nesrovnatelně líp, zatímco já jsem rád, ?e se domluvím, ale myslím,
?e by mne jazyky bavily.

Myslíte, ?e vás statistika nějak poznamenává v pohledu na svět?

To určitě. Člověk je zvyklý myslet v pravděpodobnostních kategoriích, to znamená, ?e si odvykne pova?ovat věci za jisté a řekne: No, já myslím, ?e by to mohlo
být takto... On si je subjektivně téměř jistý, ale v?dy tam nechává, obrazně řečeno, těch 5% na chybu prvního druhu.

Ale to co jste popsal, je na úrovni racionálních postojů. Kdy? se zamilujete, tak si taky říkáte, ?e jste se zamiloval s pravděpodobností 95%?

To ne. Ale netroufnete si něco tvrdit skálopevně. Prostě musíte počítat s tím, ?e nic není úplně jisté, a i kdy? je něco skoro jisté, tak tam v?dycky ta malinká nebo
nulově pravděpodobná, ale mo?ná oblast je. Mince padne na hranu... Občas to mů?e okolí i štvát, ?e nejsem ochoten slíbit něco absolutně. Trošku to připomíná
třeba některé faráře, kteří, kdy? končí v neděli mši, tak říkají: A příští týden, dá-li Pán Bůh, se tady zase sejdeme v deset hodin. Přitom pravděpodobnost, ?e by
ho něco přejelo, je malá. Ale vezmeme-li do úvahy celý klérus na celém světě, tak se během týdne mů?e docela dobře stát, ?e někoho taková nehoda potká.

Víte, mně připadá, ?e současná doba serioznímu exaktnímu popisu světa moc nepřeje. Spíš povrchnímu hodnocení a pseudovědě. Jako by lidé byli vědou
znuděni a měli pocit, ?e jim nepřinesla, co očekávali, tedy spokojenost, štěstí, lepší ?ivot, a hledají jinou alternativu, protiváhu v iracionálnu. Co třeba
říkáte na lidové léčitele?

Já jim fandím, pokud jsou seriózní. Samozřejmě, ?e se mezi nimi najdou i podvodníci, ale pokud to myslí dobře, tak věřím, ?e v jejich praxi je spousta věcí, které
jsou fyziologické, a které se časem dostanou na reálnou platformu a stanou se součástí medicíny. Alespoň některé z nich. Nechtěl bych se na základě předsudků
bránit nějakým jevům, které mají skutečný základ, ale my ho bohu?el nejsme schpni změřit, pochopit.

Zrovna třeba u těch nádorů jsou dvě mo?nosti. Jedna říká, ?e mechanismus jejich vzniku jednou objevíme a zjistíme, ?e je zcela deterministický a budeme schopni
ho racionálně a exaktně popsat, ale stejně dobře se mů?e stát, ?e zjistíme, ?e je tam celá řada faktorů a ?e ty regulační faktory, které jsou ve člověku, doká?ou
tento deterministický proces ovlivnit, a ?e některé iracionální činy člověka mohou mít racionální odezvu třeba v jeho imunitním systému. Nevím, jestli to říkám dost
srozumitelně...

Člověk se třeba z nějakého důvodu sna?í ?ít dobře. On se nesna?í vylepšit svůj imunitní systém nebo metabolismus, prostě se sna?í být dobrý člověk. A to mů?e
mít odezvu ve zcela konkrétních fyziologických pochodech.

Věci, které se dřív dělaly z etických důvodů, se teď třeba dělají z těch důvodů, ?e chci dobře vypadat, nechci dostat rakovinu a podobně. A tak třeba dělám leccos z
toho, co dřívější poustevník dělal proto, ?e se chtěl oprostit od věcí, které pova?oval za přítě? na cestě k_dokonalosti, ale moje motivace je mnohem přízemnější.

Řekněme, ?e někdy od dob Descartesových došlo k rozdělení světa na kvantifikovatelný, popsatelný svět vědy a neměřitelný svět víry, idejí. Máte pocit, ?e
ta hranice je ostrá, aneb: Boha mi do statistiky netahejte?

Ne, myslím si, ?e ta hranice není ostrá, naopak je hezké, ?e tato doba je mnohem víc tvůrčí v hledání netradičních postupů, které do toho světa idejí rády sáhnou
pro inspiraci. Teď jsem nedávno četl, jak se člověk poučil z přírody, a jak nechávají bloky motorů růst v počítači jako dřevo ve stromě.

Jako ka?dý, kdo pracuje v nějaké exaktní profesi jste se jistě musel mnohokrát setkat s otázkou, a? u? vedenou přirozenou zvědavostí nebo poněkud
uštěpačnou, jak se snáší věda a víra. Co na to odpovídáte?

V tom je statistika jako ka?dá jiná věda a ka?dá jiná činnost. Není v ní nic zvláštního.

Myslíte? Co statistika a zázraky? V?dy? přece zázraky s vírou úzce souvisejí. Zázračné uzdravení! Je to skutečně zázračné uzdravení nebo chyba
statistiky?

O tom u? se také popsaly metry a metry knih. Ze statistiky je podle mne vidět jedna věc. V mnoha souborech jsou tak zvaní outlieři. Ten outlier je někdo, při jeho?
pozorování byly naměřeny hodnoty, které se vymykají podstatně bě?nému průměru. Třeba všichni s jistými příznaky, hodnotami, umřou do pěti let, a pak je tam
jedna paní, která ?ije u? patnáct let, co? je prakticky nemo?né. Ale ona existuje. Nebo jsou naměřeny zdánlivě nesmylné hodnoty nějaké veličiny. Zdá se vám, ?e
to musí být chyba, a tak voláte doktorovi, jestli to tak je, a on vás ujiš?uje, ?e to několikrát ověřil. Tak?e statistika poučuje v tom, ?e okolo průměru existují
hodnoty na obě dvě strany mo?ná mnohem, mnohem dál, ne? by člověk věřil.

Zajímají vás jako statistika třeba nějaké ?ebříčky popularity, a? u? umělců nebo politiků. Vedete si něco takového? 

Ne. Obvykle mne ale zajímají volební preference, proto?e to je zajímavý úkol sám o sobě: moc zále?í na tom, jak je zvolen soubor respondentů a dá se tam nadělat
spousta chyb, kterými to lze zmanipulovat. Zále?í na ochotě lidí odpovídat a tak dál. To je z profesionálního hlediska nesmírně zajímavé. Na druhé straně člověk se
zlobí, kdy? vidí, jak se nějaké údaje tváří, ?e něco statisticky odrá?í, ale ono to tak nemusí být. Třeba jsem tuhle viděl Arénu, byl tam pan Grebeníček a o něčem
přesvědčoval, al e vypadalo to, ?e ta linka, pomocí které lidé hlasují, je na obou stranách odpovědi zahlcená.

Ano, já se desetkrát pokusil zavolat své Ne a ani jednou jsem se nedovolal.

Já jsem se taky pokoušel.

Tak?e z toho plyne, ?e Aréna má vypovídací schopnost jen tehdy, kdy? je ohlasů dostatečně málo?

Přesně tak. Člověk s profesním myšlením jasně vidí, ?e při oboustraném zahlcení bude výsledek zhruba na 50% a ?e to vůbec neznamená, ?e s panem
Grebeníčkem souhlasila polovina národa. Ale někdo si to myslet mů?e, a mů?e to tím pádem ovlivnit podstatně veřejné mínění, zmanipulovat ho a mů?e to mít
nedozírné následky.

Jeden aforismus říká, ?e jsou tři druhy l?í: prostá le?, nebezpečná le? a statistika. Člověk se toho pochopitelně bojí, ?e ti, kteří nemají exaktní
vědomosti, budou statistice, by? diletantsky provedené nebo interpretované, věřit.

Bohu?el je to tak, ale na druhé straně český člověk se zase tak snadno obalamutit nenechá.

Jistě přemýšlíte i v kategoriích trendů, alespoň na obecné rovině. Představy o budoucnosti světa, republiky... Přemýšlíte o tom?

Přemýšlím, ale nedoká?u to modelovat. Podstatné věci se mění ze dne na den, navíc zále?í na úhlu pohledu. Třeba z té Anglie to vypadá úplně jinak. Samozřejmě
člověk sleduje nějaké trendy, třeba ve svém zdraví a svých schopnostech.

To bych se bál, v?dy? u? jsme za půlkou, jdeme z kopce...

Ano, po čtyřicítce to tak je.

A co s tím děláte?

No nic, sna?ím se, abych vydr?el alespoň do té doby ne? poslední z dětí vystuduje střední školu a dostane se na vysokou.

Vy máte dvě dcery?

Ano, a podle všeho třetí na cestě. Tedy třetí děcko je na cestě a včera ?eně po prohlídce řekli, ?e to s velkou pravděpodobností bude zase dcera.

Myslíte si, ?e budou mít talent muzikální nebo matematický? 

Holky zatím na matematické talenty moc nevypadají. Pokud nějaký talent mají, tak spíš na muziku nebo na jazyky. Ta starší po roce pobytu v Anglii měla lepší
přízvuk, ne? my oba s man?elkou dohromady. Teď nemá mo?nost příliš moc mluvit, ale na jazyky talent má. A na muziku - no doufejme.

Z toho, co říkáte, usuzuji, ?e předpokládáte, ?e vaše děti půjdou na vysokou.

Doufám, myslím si, ?e trend ke vzdělanosti bude větší a větší a ?e vysoká škola nebude otázkou pár vyvolených.

Ale teď se musím ozvat se statistickou námitkou já: Pokud bude úroveň vysoké školy taková, ?e ji bude moci studovat většina lidí, co na ní bude
vysokého? To přece znamená, ?e její úroveň musí klesnout.

To není nutné. Naopak to mů?e znamenat, ?e úroveň průměrného člověka vzroste. Ono poznání jde nahoru, určitě alespoň objem a komplexnost informací.

A myslíte si, ?e jdou nahoru i schopnosti člověka, nebo u? jsme jako lidstvo také za vrcholem?

Schopnosti jdou bezpochyby nahoru. Kdy? například srovnám na svých dětech, jak hrají, s tím, jak jsme hráli my, tak je to markantní. To, jak dneska ovládají
nástroje třinácti a čtrnáctiletí, to je lepší, ne? jak jsme hráli my před třiceti lety.

Není to tím, ?e třeba vyspívají rychleji?

Já myslím, ?e fyzicky snad, ale jinak nevyspívají rychleji. Naopak po emocionální stránce, psychicky, či z hlediska připravenosti pro ?ivot se dětství a mládí spíš
prodlu?uje. Jedna teorie třeba říká, ?e člověk vyzrává stále později. Na druhé straně mají speciální vědomosti i v nízkém věku vysokou úroveň. Do prvních tříd
chodí víc dětí, které umějí číst a počítat, ne? v naší generaci. Měl jsem mo?nost trošku poznat školství v Anglii a jak tam rozvíjejí talenty dětí od dětství, to bylo docela
hezké.

Myslíte si, ?e v našem systému školství a výchovy jsou rezervy v kreativitě?

Ty tady určitě jsou. Měl jsem mo?nost vidět první třídu anglickou a první třídu českou. Pravda je, ?e dcera má ráda školu anglickou stejně jako českou, tu českou
má asi dokonce ráda víc, ale to mů?e být i otázka jazyka. Ale kdy? jsme viděli, jakým způsobem funguje škola v Anglii v prvních ročnících, tak si myslím, ?e tam
je kladen daleko větší důraz na kreativitu a všestranný rozvoj. Naši učitelé za to asi moc nemů?ou, to je otázka systému, osnov, kolik je peněz, kolik ?áků na učitele
a podobně. Ale i u nás se ta paleta mo?ných přístupů rozšiřuje.

Předpokládám, ?e vás do značné míry pohltí práce, rodina a sebevzdělávání. Času asi nazbyt nemáte, ale v čem byste byl ochoten se společensky
anga?ovat pro lepší svět?

Mně by to bavilo, kdybych měl pocit, ?e mů?u někde skutečně přispět. Nemyslím, ?e bych měl schopnost lidem něco říkat, řečnit, dělat politiku nebo tak. Ale kdyby
někdo potřeboval statistika na řešení nějakého důle?itého ekologického problému, tak bych do toho šel, samozřejmě pokud bych uměl to co by bylo třeba. Co
vidím a znám, jsou statistiky nádorových onemocnění. Teď třeba zpracováváme data z_národního onkologického registru a tam jsou všechny případy nádorů jak
přicházely za posledních pár de sítek let. Vyhodnocujeme, jak dlouho pacienti pře?ívají od diagnózy ke smrti. A vidíme, ?e se to liší vším mo?ným. Třeba podle
věku, stádia nádoru ale i podle okresů. Mělo by rozhodně cenu podporovat prevenci.

Vzrušila vás nějak statistika, říkající, ?e my Češi vymíráme tempem 0,2% ročně v posledních dvou letech?

To mne nijak nepřekvpauje. A dvě promile ročně nepova?uji za nebezpečné. Ale musel bych dostat srovnání s jinými státy. Kulturní a civilizované národy ale mají
obecně spíš tuto tendenci.

Mů?ete uvést nějakou statistiku, která vás skutečně zepokojila?

Ano. Potratovost děvčat v Indii. V Indii zavedli ulrazvukový screening plodů, co? je bezvadná věc. Ovšem v indické kultuře chtějí všichni syna, tak?e ?eny jdou na
potrat častěji tehdy, kdy? si myslí, ?e čekají dceru. Podobná situace je i v Číně. Domyslet si, co se mů?e stát, bude-li tam za nějaké desetiletí několik desítek milionů
mladých mu?ů, kteří nebudou moci zalo?it rodinu, je tě?ké, ale mů?e dojít k velikým sociálním tlakům. To je dost hrozivá představa a rozhodně je to velice
ne?ádoucí jev.

A nějakou optimistickou statistiku?

Asi procento nekuřáků a těch co přestanou kouřit, tedy aspoň na západě. Mě je sice líto, ?e ty cigarety nejsou zdravé (taky jsem si rád občas zapálil), ale je moc
dobře, ?e kouření je na ústupu. 

Bývaly zlaté doby statistiky, ve kterých mohl člověk po sobě něco pojmenovat. Nějaké nové rozdělení nebo tak. Myslíte si, ?e ta doba ještě trvá, nebo
statistika u? jen propilovává existující techniky?

Rozhodně objevuje mnoho nových věcí. Kdysi se pou?ívaly metody, které šlo spočítat v ruce nebo na kalkulačce, čili se mohly týkat jen relativně malých souborů.
Dnes se dají na počítačích zvládnout obrovské objemy dat a taky se objevují úplně nové úlohy, tak?e některé starší metody úplně zapadnou a vznikají nové. Typický
fenomén je samozřejmě Internet, který nabízí obrovské mno?ství dat ke statistickému zpracování. Dokonce jedna nová disciplína statistiky se jmenuje data mining a
zabývá se vytě?ová ním dat. Například se chce najít nějaká zajímavá informace v databázi všech bankovních transakcí nějaké banky za rok. Kdyby šlo z nějakých
dat vysledovat pravděpodobné toky špinavých peněz, to by mě taky bavilo. A určitě by to byla jedna z oblastí kde by iniciativa byla velmi rozumná. 

Marek o vás povídá, ?e máte nějakou teorii o tom, ?e sledování násilí v televizi se nějak zapíše do podvědomí a ovlivní člověka a? chce, nebo ne.
Mů?ete ji vysvětlit a prozradit, jak často ji tedy vůbec sledujete?

Ono nejde jen o násilí. Násilí, které člověk vidí třeba v dokumentu z války, mů?e vyvolat v člověku ty nejlepší city v tom smyslu, ?e třeba zásadně odmítne to, co
vedlo k válce atd. Mne osobně znechucuje na televizi asi nejvíc le?, a to tím víc, kdy? je ještě kombinovaná s násilím. Násilí akčního filmu nebo nějaká komerční
reklama ve mně vyvolává tentý? pocit, jako kdysi dříve zpráva o tom, ?e generální tajemník strany zaslal blahopřejný telegram. Nedá se k tomu zaujmout
stanovisko, dá se to jen vypnout. A tyhle bezcenné informace myslím zanechávají v podvědomí jakési smetí. Jsou to minuty nebo hodiny ?ivota, ke kterým nemá
cenu se vracet a nejde je zpracovat, a ony přetrvávají jako skládka.

Na druhé straně dramaturgicky dobře udělaný program je jistě skvělý způsob, jak lidi navzájem přiblí?it a ještě je přitom pobavit. Pokud budou takové stanice jako
naše ČT2 nebo britská BBC2, není třeba televizi vyhazovat z okna jako Talibáni v Kábulu.

A závěrečná otázka: Jak vidíte pravděpodobnost, ?e se skupina bratří Ebenů znovu objeví s pravidelným hraním na pódiu?

Nevím, na jedné straně bychom velice rádi, ale asi se nám to nepodaří. To zále?í na dalších aktivitách Marka a Davida. Kdyby si našli čas, já si ho najdu taky. Ale
pravděpodobnost, ?e se to stane, vidím tak na 10%.

Tolik tedy rozhovor s Kryštofem. Hezké je, jak mu čas dal za pravdu v onom pravděpodobnostním vyjadřování se o věcech kolem něj. Ne? toti?
prošla kniha všemi korekturami, změnili nejdřív lékaři názor na pohlaví očekávaného potomka a v září přibyl do rodiny Ebenů ke dvěma dcerám
první syn.

Jiří moravský Brabec

rozhovor byl pořízen pro právě vyšlý zpěvník Marek Eben a jeho bratři